प्रकरण 1, Slok 47

🗣 वक्ता: सञ्जयBG 1.47

मूळ श्लोक

सञ्जय उवाच | एवमुक्त्वार्जुनः सङ्ख्ये रथोपस्थ उपाविशत् | विसृज्य सशरं चापं शोकसंविग्नमानसः ||१-४७||

लिप्यंतरण

sañjaya uvāca . evamuktvārjunaḥ saṅkhye rathopastha upāviśat . visṛjya saśaraṃ cāpaṃ śokasaṃvignamānasaḥ ||1-47||

Scroll for Rhythm & Commentary ↓

रिदम डिकोडर

बीट्स: 59
1
sa
ञ्जñja
ya
u
वा
ca
2
e
va
मुmu
क्त्वाktvā
र्जुrju
नःnaḥ
sa
ङ्ख्येṅkhye
ra
थोtho
pa
स्थstha
u
पा
विvi
śa
त्t
3
विvi
सृsṛ
ज्यjya
sa
śa
रंraṃ
चा
पंpaṃ
शोśo
ka
संsaṃ
विvi
ग्नgna
मा
na
सःsaḥ

भाष्ये

Swami Adidevananda

भाष्ये

अनुवाद

1.47 Sanjaya said : Having spoken thus on the battle-field, Arjuna threw aside his how and arrows and sat down on the seat of the chariot, his heart overwhelmed with grief.