Глава 1, Slok 47

🗣 Говорящий: сан̃джайаBG 1.47

Оригинальный стих

сан̃джайа ува̄ча | эвамуктва̄рджунах̣ сан̇кхйэ ратхопастха упа̄виш́ат | виср̣джйа саш́арам̣ ча̄пам̣ ш́окасам̣вигнама̄насах̣ ||1-47||

Транслитерация

sañjaya uvāca . evamuktvārjunaḥ saṅkhye rathopastha upāviśat . visṛjya saśaraṃ cāpaṃ śokasaṃvignamānasaḥ ||1-47||

Scroll for Rhythm & Commentary ↓

Расшифровка ритма

1
саsa
н̃джаñja
йаya
уu
ва̄
чаca
2
эe
ваva
муmu
ктва̄ktvā
рджуrju
нах̣naḥ
саsa
н̇кхйэṅkhye
раra
тхоtho
паpa
стхаstha
уu
па̄
виvi
ш́аśa
тt
3
виvi
ср̣sṛ
джйаjya
саsa
ш́аśa
рам̣raṃ
ча̄
пам̣paṃ
ш́оśo
каka
сам̣saṃ
виvi
гнаgna
ма̄
наna
сах̣saḥ

Комментарии

Swami Adidevananda

Комментарии

Перевод

1.47 Sanjaya said : Having spoken thus on the battle-field, Arjuna threw aside his how and arrows and sat down on the seat of the chariot, his heart overwhelmed with grief.